Trust
30.07.2013 19:26
Takže, toto je první zveřřejněná povídka některého z členů klubu. Autorkou je spisovatelka Ell Amaterasu, a povídka se jmenuje Trust...
"Můžu ti věřit?" zeptala se ho.
"Ano," odpověděl jí a usmál se.
"Děkuji ti. Jsi vše, co mi zbylo..." objala ho.
"Tak krásná... A nevinná..." zašeptal jí do ucha. Tiše zavrněla. Stáli na okraji útesu a objímali se. On ji zachránil z domu, který hořel. Vynesl ji ven na čerstvý vzduch a odnesl sem. Důvěrně ho znala, svěřovala se mu se vším. Bezmezně mu důvěřovala.
A věděla jeho tajemství.
Rozvinul svá sněhově bílá křídla a omotal je kolem nich. Hřály ji na zádech, ale přesto se zachvěla zimou.
"Je ti zima?" zeptal se jí a kousek se od ní odtáhl, ale jen natolik, aby jí mohl hledět do fialových očí.
"Trochu, ale když jsem s tebou, zdá se to nepodstatné a nemá to pro mě žádný význam," usmála se.
Jako ztracené koťátko, které si někdo vezme k sobě... Nepozná ten rozdíl... pomyslel si a v duchu se pousmál. Místo slov ji objal pevněji.
"Miluji tě," zašeptala mu do ucha. Ale musela si stoupnout na špičky. A ani to málem nestačilo, jak byla malá. Dlouhé blonďaté vlasy zavířily kolem nich v prudkém poryvu větru.
"Jsi krásná..." řekl jí a pustil ji.
"Co... se stalo?" zeptala se ho, když viděla, jak přešel až ke kraji a zahleděl se do vzdouvajících vln moře. V jeho tváři jasně viděla smutek.
Ale z čeho je smutný? zeptala se sama sebe.
"Vlastně nic... Jen... jsem šťastný, že můžeme být spolu... a nerušeně," pousmál se, ale vůbec to nevypadalo, že je šťastný. Po tváři mu sjela krvavá slza. Přistoupila k němu, setřela mu ji a olízla slzu na svém prstu. Zvedl hlavu a usmál se.
Ne... Není dost vnímavá, aby to poznala... pomyslel si spokojeně. Najednou vstal a znovu ji objal. Peříčka na jeho křídlech se zatřepotala vzrušením.
"T-ty jsi vážně anděl..." zašeptal.
"Ne, to ty..." nesouhlasila. Políbil ji. Pak rukou vnikl na levou stranu její hrudi a zatlačil. Rychle a nesmlouvavě. V dlani cítil její bušící srdce.
Zalapala po dechu a vykašlala krev. Jeho bělostná křídla se zbarvila krví. Otočil zápěstním, a přerušil tak tepny a žíly. Už jen zbývalo vytáhnout její teplé a krvavé srdce.
"Proč?" vyrazila ze sebe, "já ti věřila!" Nemohla víc než jen šeptat.
"Neměla jsi..." řekl trpce a chladně nevesele se zachechtal. Křídla mu zrudla a pak zčernala.
Její bezvládné tělo hodil z útesu do moře.